Letos v létě jsem začala chodit na kurz divadelní improvizace. Hlavním důvodem, proč jsem se rozhodla kurz absolvovat, bylo to, že se cítím velmi nekomfortně v situacích, kdy mám prezentovat své nápady, myšlenky a práci před skupinou lidí. Přitom nezáleží, jestli jsou to lidé známí nebo cizí. Bojím se, že to zkazím, že udělám chybu ve svém přednesu. Bojím se nesouhlasu, kritiky a odsouzení.
Vždycky mi bylo záhadou, jak to ti herci dělají? Jakto, že se cítí, tak komfortně? Jako by nepociťovali žádnou trému. Co je to za trik? Myslela jsem, že to bude nějaký složitý trénink. Nakonec jsem však byla velmi příjemně překvapená. V čem to celé spočívá?
Tři pravidla improvizace
Není to o žádných složitých technikách, ale spíš o změně nastavení mysli. Je třeba vnímat realitu trochu jinak než jsme zvyklí. Zde jsou tři základní pravidla divadelní improvizace:
- chyba neexistuje
- pravidla neexistují
- všechno co uděláš, musí působit tak, že to děláš záměrně
Když jsem tyhle tři pravidla uslyšela, pocítila jsem vlnu uvolnění. Je vlastně jedno, co uděláš, musíš si za tím prostě stát. Tohle nastavení mysli dokáže úžasně uvolnit situační stres, tzn. stres z neočekávaných situací, kdy nevíš, jak máš rychle zareagovat. V hlavě se vytváří jakýsi prostor, díky kterému se můžeš uvolnit a intuitivně zvolit reakci. Ve stavu uvolněnosti se pak člověk dokáže lépe naladit na svoji intuici a na své okolí.
Vnímavost namísto soutěživosti
V divadelní improvizaci je většina cvičení založena na tom, aby se člověk naladil na lidi kolem sebe a své okolí. Je důležité vnímat své okolí a vypnout myšlenkové procesy v hlavě. Toho se dá docílit pomocí empatie, očního kontaktu a otevřenosti. Člověk musí spolupracovat s týmem a společně vytvářet příběh. Soutěživost mizí a střídá ji důvěra.
Díky této zkušenosti jsem si uvědomila, jak jsme ve všedním životě odtržení od ostatních lidí a primárně naladění na soutěživost. Jsme příliš zaměření na sebe. Vnímavě se naladit na okolí přináší velmi příjemnou změnu, protože soutěživost s sebou přirozeně přináší stres. Ze spolupráce naopak získávám pocit vnitřního klidu. Nepřejícnost a nevraživost je nahrazena vzájemnou podporou.
Naladění na emoční vlnu
Na jedné z lekcí jsme trénovali práci s emocemi. Velice mě překvapilo, jak jsou emoce při hraní divadla důležité. U improvizace z nich člověk čerpá spoustu inspirace, takže scénky pak jakoby jdou velmi přirozeně samy. Je velmi důležité přestat přemýšlet a naladit se místo toho na intuici a své emoce. Být v klidu a nechat to plynout. Plynutí emocí pomáhá autentickému projevu a zmírňuje stres. Tímto se opakovaně přesvědčuji o tom, že emoce jsou mnohem hlubší než myšlenky, a mnohem rychleji a intenzivnějí dokážou ovlivnit naše reakce a prožívání reality.
Příklady improvizačních cvičení, které prohlubují vnímavost a naladění se na emoce:
- emoční autobus: ten kdo nastupuje do autobusu ztvárňuje nějakou emoci, zbytek osazenstva do svého chování tuto emoci převezme
- pohybové zrcadlení: dva lidé stojící naproti sobě opakují pohyb toho druhého
- synchronizovaný pohyb: skupina lidí se musí pohybovat stejně, přičemž nikdo nevede
- orakulus: skupina musí na otázku synchronizovaně zaráz odpovědět
- odpovědi ve dvojici: dva lidi jsou jako jeden, na otázku odpovídají tak, že každý řekne jedno slovo a tak se střídají
- nakousnutá buchta: jeden začne příběh a zastaví se uprostřed věty, druhý musí větu doplnit a v přípěhu pokračovat
Neber se tak vážně
Jednou se ptala svého učitele angličtiny, který je také herec, jak to dělá, že není na jevišti nervózní. Jeho odpověď zněla takto: “Neber se příliš vážně. Stejně je to všem jedno, když něco pokazíš.” Tahle věta se mi zaryla do paměti a snažím se na ni myslet vždy, když mám něco prezentovat před lidmi. Vnitřní uvolnění tedy vyplývá z toho, že:
- přepneš ze soutěživosti na vnímavost
- přepneš z myšlení na cítění
- volně necháš plynout inspiraci na základě asociací
- trénuješ nepřipravený projev před lidmi (postupné vystavování se nepříjemným situacím)
- neexistují žádná pravidla, ani chyby, všechno je jak má být
- neber se příliš vážně
Je hrozně zajímavé, jak se díky improvizačním cvičením dokážete sblížit s lidmi ve skupině, za velmi krátkou dobu, bez toho abyste s nimi vedli rozhovor. Všechna cvičení mají formu skupinových her, takže si vytvořím důvěru a pozitivní vztah k někomu, o kom vlastně nic nevím. Kurz divadla Procity mi jednoznačně pomohl a všem ho vřele doporučuju.
