Cestovat po světě je úžasný zážitek. Člověku se otevírají nové obzory, zažívá nečekaná dobrodružství a získává nové známosti. Cestování dokáže člověka obohatit v mnoha směrech. Osobně jsem velmi vděčná za všechna ta navštívená místa, zážitky a zkušenosti, které jsem po dobu strávenou v zahraničí získala. Čas od času si přeji, abych se mohla vrátit v čase a všechno to znovu prožít. Cestování můžu jen doporučit každému, zejména však mladým lidem, protože ty životní okamžiky ze zahraničí byly v mém životě jednoznačně ty nejlepší. Chtěla bych však zmínit některá úskalí, která ve spojitosti s cestováním sleduju. Cestovní posedlost dnešní doby je jakýsi společenský trend, který nabývá na síle, a proto jsem se zamyslela nad jeho udržitelností a souvislostí s lidským duševním zdravím.
Keeping up with Kardashians… Chceme to, co vidíme, že mají ostatní.
Když jsem poprvé odjela pracovat do zahraničí (USA), nebylo mnoho lidí v mém věku, kteří by takhle cestovali. V té době jsem objevila Instagram, ale protože ještě nebyl tak populární, používalo ho jen velmi málo lidí a spousta ještě ani netušila, že existuje. Od té doby se cestování rychle rozšiřovalo. Věřím, že v tomto ohledu hrají důležitou roli sociální média. Byť je to přirozené, občas se pozastavím nad tím, jak jednoduše ovlivnitelé bytosti jsme. Stačí něco vidět na ostatních nebo na sociálních médiích a hned to chceme taky. Spousta lidí stále ještě nevnímá sociální média jako profláknutý marketingový nástroj, který způsobuje neschopnost lidí odolat reklamě produkovanou influencery.
Cestování je přece cool a představuje novou položku “must have”, pokud si chcete udržet rostoucí životní úroveň. Naše materiální potřeby jsou již plně uspokojeny, a proto se teď pozornost zaměřuje na produkty nehmotné, zejména ve formě zážitků. Věřte tomu nebo ne, cestování je jen další produkt propagovaný marketingem v době konzumerismu. Okolo cestování vzniklo obrovské průmyslové odvětví, jehož udržitelnost je za současných podmínek sporná. Přesto stále existuje slušné množství lidí, kteří cestují hlavně kvůli tomu, aby mohli zveřejnit skvělou fotku na svém Instagramu nebo proto, že chtějí držet krok se svými spolupracovníky v kuchyňovém klábosení v práci u kafe, aby nevypadali že jsou úplně mimo dění a měli se čím pochlubit.
Co budeš dělat, až navštívíš každou zemi na této planetě, ha? Ughh, nudná představa, co?
A Hádej co? Teorie mezního užitku platí také u cestování, protože se jedná o produkt, který je spotřebováván kupujícím. To znamená, že čím více produktu spotřebováváš, tím menší užitek ti přináší. Čím více cestuješ, tím méně vzrušující a obohacující pro tebe cestování bude.
Pořád se ještě hledám… Pořád nevím, co se svým životem.
Lidé dobrodružní a hladoví po zkušenostech a zážitcích nejezdí do zahraničí na dovolenou, ale jezdí tam studovat nebo pracovat na delší dobu, aby měli možnost okusit život v cizí zemi. Jsou tak odvážní, že se nebojí vystoupit ze své komfortní zóny. Tento druh cestování je propagován idealizací představy větší svobody. Od čeho se vlastně chtějí osvobodit? Od stereotypu, každodenní nudy, zaměstnání a známého prostředí?
Hádej co? Dokonce i v zahraničí po nějaké době upadneš do stereotypu. Pokud nechceš zůstat v zahraničí chudý a hladový, musíš pracovat. Když k tomu dojde, budeš uvažovat, kam jinam se přesuneš. Ale Hádej co? Tenhle pocit tě bude pronásledovat, bez ohledu na to, kam pojedeš, protože stále cestuješ s tou svou neklidnou myslí.
Hej! Můj mozek je zevnitř tak velký, že jsem se tu úplně ztratila! Je to jako Hermionina bezedná taška!
Cestovní posedlost vytváří tendence měnit vnější okolí a přitom ignoruje vnitřní příčinu soustavného neklidu. Pokud existuje nějaký základní problém, který jsi dosud nebyl schopen vyřešit, tak se po nějaké době vždy zase objeví. V tomto případě je změna vnějšího životního prostoru člověka pouze dočasným rozptýlením. Mezi nevyřešenými problémy se mohou skrývat např. špatné vztahy, nedořešené rodinné záležitosti, postrádání smyslu nebo naplnění v současné práci, “hledání se”, nízké sebevědomí z jakékoliv příčiny, deprese, následování společenských trendů, honění se za penězi atd.
Neustále se stěhuješ a cestuješ, dokud si neuvědomíš, že před svým neklidem nemůžeš utéct. Skoro to připomíná nějaký typ chronického onemocnění, které se občas utlumí, ale nakonec se zas ukáže. A tady přichází ta nejtěžší část – když si uvědomíš, že není úniku, vrátíš se zpět domů a musíš vyhnat ty kostlivce ze své skříně. Prostě to udělej.
Cestuju tak moc, že jsem ztratila domov.
Chtěla bych také zmínit skutečnost, že soustavná změna bydliště je dlouhodobě vyčerpávající. Opakovaně se učíš nelpět na svých materiálních věcech, známých lidech a městě, což vyžaduje značné množství energie a peněz. Plánovat, přestěhovat se, usazovat se, zvykat si na nový životní prostor, poznávat nové lidi, hledat si práci a zaučit se tam, objevit oblíbená místa, čelit finančnímu stresu, protože potřebuješ další úspory na další cestu. Svou energii neustále využíváš k přizpůsobování se novému prostředí, místo toho, aby jsi něco vytvářel nebo budoval. Navíc kdesi v pozadí tvé mysli rotuje myšlenka, že vztahy a zaměstnání jsou vždy jen dočasné, což vytváří pocit nedostatku stability a jistoty a na oplátku přináší pocit stresu.
Upgrade
Když zažiješ život v zahraničí, budeš si víc vážit života ve své zemi. Najednou budeš vnímat věci, které jsi dřív považoval za samozřejmost. Některá místa mohou být lepší než jiná, ale ať už jsi kdekoliv, vždycky tam bude nějaký nedostatek. Pokud trochu prozkoumáš svou mysl a rozpoznáš motivy, které tě vedou k cestování, možná zjistíš, že to není vnější okolí, které potřebuje změnit, ale právě tvá mysl. Své mentální zavazadlo stejně nosíš všude s sebou.
