Jak tvořit lepší společnost

„Co by na to řekli lidi? Musíš se hodně učit, abys měl pak hodně peněz! Hele, tamten je ředitel, toho si předcházej! Tahle dělá uklízečku, takže se k ní můžeš chovat jako k odpadu.“

Neustálé hodnocení lidí, jestli jsou dostatečně dobří, neustálá snaha vyrovnat se ideálu a zařadit se ve společenském žebříčku co nejvýš. Soutěžení kdo má lepší auto, dražší kabát nebo lepší pracovní pozici – to je dnešní svět. Všichni pociťujeme tento tlak. Někteří vědomě, někteří podvědomě. Cítíme, že takto fungující společnost nevede ke spokojenosti a životnímu štěstí. Pokud chceme být spokojení, musíme vytvořit společnými silami spokojenou společnost. Ale jak na to?

Jsme ovlivněni prostředím, ve kterém žijeme a zároveň toto prostředí vytváříme. Mnozí říkají, že je třeba přestat se porovnávat s ostatními, abychom měli lepší sebevědomí. Je to ale možné?

V knize Sapiens (Harari, 2018) autor vysvětluje společenské mechanismy v malém uskupení lidí, kde existuje hierarchie a každý člen má nějakou roli a právě porovnávání slouží k tomu, aby každý věděl, kde se na společenském žebříčku nachází a co je jeho úkolem. Klíčová schopnost, díky které jsme “ovládli svět” není větší inteligence, ale právě naše “společenskost” – schopnost spolupracovat i s jedinci, které neznáme. Na základě toho jsem dospěla k názoru, že není možné přestat se porovnávat s ostatními a vykašlat se na to, co si o nás myslí společnost, protože jsme její součástí a máme přirozenou potřebu být společností přijati a “někam patřit”.

Jsme společnost s nízkým sebevědomím, naše talenty jsou v nás utlačovány, a kdokoliv vybočí z řady může být ze společnosti vyčleněn.

Ubíjející společenské nastavení však má řešení. Klíčem je, aby každý člen společnosti odhalil své talenty (potenciál, charakteristiky,…) a pracoval na sebepoznání a osobním rozvoji. Nejdůležitější je však oslavovat individualitu a přijmout fakt, že každý máme talenty jiné. Nemůžeš přece chtít, aby želva byla dobrá v létání a ryba ve sprintu. Díky tomu se sice budeme porovnávat, ale už nebudeme mezi sebou soutěžit, ale budeme spolupracovat.

Každý jeden člověk má vliv na ostatní lidi kolem sebe a přímo formuje společnost.

Máme obrovský vliv na lidi kolem sebe, náladu ve společnosti, dokonce i na zboží, které se bude prodávat v obchodech. S mocí však přichází i odpovědnost, takže musíme přijmout odpovědnost za své chování, vliv,  životní a společenské prostředí a za svůj život obecně (lidi v našem životě, svoji náladu, práci, osud).

Když to shrnu, tak jsou to 4 body:

• uvědomění si svých talentů a sebepoznání,
• přijmutí individuality ostatních (respekt a empatie),
• odpovědnost za svůj život a prostředí,
• uvědomění si svého vlivu a moci něco změnit.

Ano, je to kus práce, který musí každý na sobě udělat. Bohužel nikdo nás nepřijde zachránit – to musíme my sami. A jak jsme se sem dostali? Důvodů je mnoho. Sám si polož otázky a zkus na ně odpovědět.

Existují firmy pro lidi nebo my lidé existujeme pro firmy? A co to vůbec je ta “firma”, co ji tvoří? Stará se “stát” o své občany nebo žiije “stát” ze svých občanů? Slouží zákony lidem nebo lidé zákonům? A kdo z toho všeho má prospěch? Dělá nás vzdělávací systém chytřejší nebo nám bere kreativitu a utlačuje naše talenty?